Varhany uslyšíte v sobotu 30. září 2017

Původní kostel postaven údajně roku 1368, renesančně přestavěn roku 1597 a stržen 1868. Dnešní stavba pochází z roku 1872, v témže roce byly pořízeny nové zvony a hodiny od hodináře Prokeše ze Sobotky. Kostel byl postupně dovybavován novým mobiliářem – oltář, kazatelna, lavice a zpovědnice jsou z roku 1874 od truhláře Keltera z Prahy. Kostelní účty se dochovaly od roku 1747. První zmínku o nástroji máme z roku 1761, kdy inventář kostela uvádí mizerný pozitiv na kůru. Jednalo se tedy o malý nástroj bez pedálu. V roce 1783 učinil odkaz 100 zl. na pořízení nových varhan rychtář Jakub Jechort z nedalekých Luhů.

V pamětní knize makovské fary je opsán nápis vytesaný na jeho hrobu, který nadaci na varhany potvrzuje pěknou češtinou:

„Na warhanech chwaliti Boha se přikazůje,
pročež na ně richtař z Luhu sto zlatých odkazůje:
Jakub Jechort nabožný, nechce míti na tom dost,
že s Ježišem umírá; chce tež v chrámu s Nim byt host,
Krz warhany chce všechny k pobožnosti vzbuditi,
jak s anjely tak i s lidmi chce vždy Boha chvaliti;
Telo jeho zde v hrobě wzkřišeni očekáwá,
duch pak jeho vám sausedům tuto žádost podáwá,
Aby ste, když warhany uslyši waše uši,
Řekly, Bože, dey radost a pokoj jeho duši!
Chwálte Jej bubnámi w společném spiwání,
chwalte jej w strunach a na warhanach Ps. 190,4
Dne 7. dub. 1783 Wšeliký Duch chwal Hospodina, alleluja!“

Nové varhany postavil za čtyři roky poté roku 1787 březnický varhanář Johann Koch. Měly již i pedál, celkem 7 rejstříků a stály 200 zl. Na varhánkách byl umístěn nápis s chronogramem:
„SVb Proto=paroCho FranCisCo Josepho OesterreICher Ex oblato cere Jacobi Jechort Erexit me Joannes Koch“.

Roku 1835 mezi svatodušními svátky a svátkem sv. Jakuba byl postaven nový cihlový kůr namísto starého dřevěného. Při té příležitosti byly varhánky rozebrány, opraveny a v srpnu postaveny již na novou kruchtu. Práci provedl pravonínský varhanář Jeroným Vrabec, o čemž svědčil spodní nápis na varhanách: „Reparavit me ao 1835 mense Augusto et Septembri Hieronymus Wrabec ex organorum (con)structor e Prawonin huc vocatus, sub parocho Fr.“ O této opravě se zmiňuje i inventář kostela z roku 1835, který uvádí „toliko positiv se šesti hlasy a jedním pedálem, vylepšený a naladěný v r. 1835“.

V roce 1868 byl starý kostel stržen a o 4 léta později postaven chrám nový. Do nového kostela se starý nástroj nehodil již jen svou velikostí. Proto byly objednány nové varhany u renomovaného pražského varhanáře Karla Vocelky. Nástroj byl hotov již v roce 1872, jak to dosvědčuje i řezba na varhanách pod píšťalovým polem, i když různé prameny hovoří i o roku 1875 – tehdy však byla splacena kauce.

Poměrně veliký nástroj o dvou manuálech a 16 rejstřících se stal ozdobou kostela. Nástroj nevyžadoval po desetiletí kromě čištění prakticky žádnou větší opravu. Velkou ztrátu však způsobila I. světová válka. Po rekvizici (násilném zabavení) 2 měděných bubnů v roce 1915 došlo bohužel i na varhanní cínové píšťaly.

Podle dekretu měly být rekvírovány prospektové (průčelní) píšťaly všech varhan po roce 1850 kromě těch, které byly umělecky cenné nebo které by byly po rekvizici píšťal zcela nepoužitelné. Zdejší varhany se bohužel nepodařilo „zaškatulkovat“ do žádné z kategorií. V únoru 1918 přijely zaměstnanci varhanářské firmy Em. Š. Petra a vyjmuly z varhan prospektové píšťaly o váze 126 kg. Farář se ještě pokusil je zachránit a zasadil se, aby píšťaly nebyly sešlapány do beden a po několik měsíců přes hrozící potrestání otálel s jejich odesláním až do srpna. V srpnu, když již hrozilo, že je bude muset pod pohrůžkou násilí vydat, je nechal sešlapat, ale taktikou opakovaných dotazů a zdržováním přečkal materiál píšťal až do konce války. Po roce 1918 počkal farář, až stoupne cena cínu a materiál z píšťal prodal hornímu eráru v Příbrami za 9 600 Kč.

Nové píšťaly – ale již jen zinkové – dodala firmy Em. Š. Petra v listopadu 1920 za 3 500 Kč, varhany vyčistila a naladila za 1 380 Kč a za stravu varhanářů na 10 dní (300 Kč). Zbytek peněz pak byl uložen na účet na opravy kostela, „které by úřady nepovolily“. Tyto peníze byly po roce 1948 nejprve obstaveny (účetně stále vedeny) a následně ukradeny při měnové reformě v roce 1953. Roku 1969 opravil varhany Miroslav Heger st. z Hořovic.

Nádherný nástroj s mechanickou trakturou a zásuvkovými vzdušnicemi, vyniká kvalitou použitého materiálu – dřeva i cínu a zejména vynikajícím dílenským zpracováním. Ušlechtilý tón principálů umocňuje prostor s dlouhým dozvukem, zvukově pozoruhodné jsou i flétny a smykavé rejstříky. Dojem kazí jen dosti hlučný ventilátor. Nástroj je bohužel napaden (měch a kanály) aktivním červotočem a poškozené jsou neodborným laděním i horní konce píšťal.

DISPOZICE VARHAN Z ROKU 1872 (dle nápisů na rejstříkových táhlech)

I. Manuál C–f´´´
Principal 8 F., Octava 4 F., Quinta 2 1/3´, Super-Octava 2 F., Mixtur 2 F., 3 fach, Bordun-flöte 16 F., Gems-horn 8 F., Gemshorn 4 F.

II. Manuál C–f´´´
Principal 4 F., Salicional 8 F., Flauta douce 8 F., Flauta damour 4 F., Flautino 2 F.

Pedál C–c´
Violon-bass (16´), Subbass 16 F., Octav-bass 8 F.

Foto: Jiří Jaroch