Sedmirejstříkové varhany v Moravči z dílny Antonína Mölzera z roku 1881 jsou ukázkou malého nástroje z druhé poloviny 19. století, kdy požadavkem na stavitele varhan bylo, aby vytvořili jednomanuál s pedálem, který sice bude úsporný, zároveň ale bude postaven na osmistopovém principálu a v této poloze bude zastoupen i hlasem flétnovým a smykavým. Čtyřstopová poloha je zastoupena dvěma rejstříky, obligátně principálem a flétnou, z vyšších stop potom bývá již pouze oktáva dvoustopová, dvouřadá mixtura nebo také nic. Takovéto varhany měly již většinou i pedál a stávaly se v kostelích náhradou za starší barokní pozitivy bez pedálu, postavené většinou na kryté osmistopové flétně a s těžištěm zvuku ve vyšších stopových polohách. Starší nástroje bývaly po technické stránce řešeny většinou dost podobně.

V roce 1881 byl již ale v plném proudu proces, který během doby u nás kryjící se s dobou vlády císaře Františka Josefa I, změnil způsob stavby varhan jak po stránce zvukové, tak i technické. Varhanář Antonín Mölzer se ocitl přímo v centru tohoto dění a v průběhu svého dlouhého působení přinesl více odpovědí na výše popsané zadání. Moravečské varhany jsou unikátní tím, že v sobě nesou ještě mnoho ze starého konstrukčního uvažování a řemesla, nejde o tovární produkt, po stránce zvukové a architektonické jsou ale již plně poplatné své době.

Moravečský nástroj je poměrně svérázný svým pojetím jedné vzdušnice pro pedál i pro manuál a umístěním měchů na půdě. Vedení traktur pak zaujme svým stylem „proč to neudělat složitě, když to jde jednoduše“. Asi proto, že by stavitel musel kopírovat řešení konkurence. Třeba pražského Karla Schiffnera, který vyráběl podobné nástroje na sklad a zahltil jimi celou oblast mezi Prahou a Kutnou Horou. Mějme ale na paměti, že varhany mají jejich uživatelé rádi, pokud pěkně znějí a vypadají. Tuto podmínku A. Mölzer uměl splnit a po zvukové stránce představuje svébytný názor, čelící bezchybné uniformitě svého konkurenta.

Z varhan samotného Antonína Mölzera, který byl varhanářsky dosti aktivní i ve významných kostelích, se dodnes dochovalo více nástrojů na méně prestižních místech, kde nebyly později nahrazeny. Díky nedostatečné údržbě se ale většinou nachází v nedobrém stavu. Varhany v Moravči nyní umožňují náhled do doby, kterou dvacáté století překrylo svým nánosem, v poměrně autentické podobě.  (výňatek z Restaurátorské zprávy Ivana Boka)