Varhany uslyšíte v neděli 6. října 2024

Historie varhan ve smolnickém kostel sahá na počátek 18. století. Tak jako do mnoha kostelů v okolí, tak i sem postavil malý nástroj postoloprtský varhanář Peter Sailer. Ten také nástroj roku 1719 přeladil. Zajímavý je údaj o opravě pozitivu roku 1727 za 8 zl. Johannu Adamovi Kannhäuserovi z Plané. Další opravy nástroje jsou spjaty s nastupující varhanářským rodem Guthů. Tak roku 1734 opravil varhany „zkušený varhanář“ Ondřej Guth z Čisté, který nástroj rozšířil o Principál 4´ a rozšířil pedál na 18 tónový přidáním 6 píšťal. Roku 1742 byl obeslán syn Ondřeje Gutha – Karel František Antonín, tehdy pobývající v Budyni nad Ohří. Zda byl on tím „slánským varhanářem“, který varhany téhož roku za 14 zl. opravil, však není jisté. Nicméně roku 1751 tentýž F. K. A. Guth, tehdy „z Libochovic“ zde varhany opravoval.

Přes všechny opravy nebyly Sailerovy varhan trvanlivé a byla snaha opatřit nový nástroj. Po jednáních byla roku 1771 uzavřena smlouva s loketským varhanářem Johannem Josefem Pleyerem na stavbu dvoumanuálových varhan s positivem v zábradlí. Nástroj měl celkem 11 nebo spíše 12 rejstříků a byl hotov v roce 1773.

Větší opravy si nástroj vyžádal až z kraje 19. století. V roce 1803 opravil varhany plzeňský varhanář Franz Nolli a v r. 1832 litoměřický Anton Rusch. Přestavbu nástroje za 149 zl. spojenou s novou povrchovou úpravou varhanní skříně provedl v roce 1851 slánský varhanář Josef Suchý. Zápis o jeho opravě se dochoval v pozitivu v zábradlí kruchty. Pozoruhodné je že v okolí jinak velmi činní varhanáři Guthové se při opravách zdejšího nástroje v silné konkurenci neprosadili, a to ani roku 1851 (Johann Ferdinand G.), ani roku 1872 (novostrašecký Ferdinand G.). Tehdy byl nástroj ve špatném stavu, ale přednost dostala méně rozsáhlá a o dost levnější nabídka opravy od kladenského Antona Siegera (1875). Nástroj byl i po opravě hodnocen jako sešlý, jednání o opravě byla vedena celé desetiletí – m.j. i Antonínem Josefem Suchým ze Zlonic a posléze s pražskou firmou Rejna–Černý. Posléze jmenovaná firma nástroj r. 1890 opravila – a zřejmě i předisponovala, varhany však i nadále vykazovaly závady. Rejna–Černý předložili několik variant nových nástrojů, o zakázku usiloval i kutnohorský Anton Mölzer. Nakonec varhany pro smolnický kostel opatřil kníže Schwarzenberg, který na obchodní a živnostenské výstavě v Praze zakoupil 10 rejstříkový nástroj firmy Rejna–Černý. Starý Pleyerův nástroj byl odstraněn, ponechána byla pouze kulisa pozitivu v zábradlí spolu se starou vzdušnicí a nyní němými původními prospektovými píšťalami. Nové varhany byly postaveny a kolaudovány na jaře roku 1909. Autorská firma nástroj v pozdějších letech udržovala.

Rekvizice píšťal během I. světové války postihla smolnické varhany jen z části – vyjmuty byly „pouze“ největší píšťaly střední věže, ostatní byly ponechány.

Stav varhan v II. polovině 20. století nebyl dobrý. Varhany kromě dlouhodobě zanedbané údržby byly i částečně poškozeny, část velkých dřevěných píšťal se zhroutila a zdeformovala část píšťalového fondu, bylo vytrháno několik olověných trubiček traktury, začínal bujet červotoč a poškozeny byly i míšky pneumatické traktury.

Varhany jsou umístěny ve vkusné pseudobarokní skříni, jedné z nejhezčích a nejzdařilejších, které vyšly z dílen firmy Rejna–Černý. Varhanní stroj je pěkně řemeslně zpracován za použití kvalitního materiálu. Vzdušnice jsou kuželkové, hrací traktura je kombinovaná – od hracího stolu je mechanická (mechanická je i pedálová spojka), pod pódiem se mění na pneumatickou výpustnou, v relé pod vzdušnicí na tlakovou. Rejstříková traktura je pneumatická.

Štěpán Svoboda

SOUČASNÁ DISPOZICE VARHAN

Manuál C–f´´´
Principál 8´ (Zn, Sn, prospekt), Flétna 8´ (dřevo, otevřená), Kryt 8´ (dřevo, kryt), Gamba 8´ (Zn), Salicionál 8´ (Zn+Sn),
Oktáva 4´ (Zn+Sn), Roh 4´ (Zn+Sn), Mixtura 22/3´ (2–3×, 2 2/3´+2´+1´)

Pedál C– d´
Subbas 16´ (dřevo, kryt), Cello 8´ (dřevo, Zn)

Ped. spojka: Piano, Mezzoforte, Forte, Pleno